O strašidelné panence

Vraždící panence…

Tenhle příběh už se vlastně stal na začátku měsíce, ale nějak ho nebylo pořád čas sepsat. Tak tedy alespoň dnes, když nefunguje internet. O tom, že v našem bytě straší, jsem už párkrát avizoval. Divné zvuky, hlasy apod. Ale proč toho nevyužít? Toho dne jsem šel nakupovat do Walmartu, když jsem si všiml, že jedni lidé z vedlejšího domu vyhazují věci z dětského pokoje. Samé blbosti. Ale zaujala mě jedna stará panenka, která působila opravdu až děsivě. Říkal jsem si, že by to byla dobrá příležitost postrašit Veganovnu. Úkol byl tedy jasný. Počkat si, až se setmí, vydat se na noční lov a panenku sebrat. O svém plánu jsem řekl i Janě, která souhlasila a pro panenku se vydala se mnou. Pamatuji si, že té noci byl opravdu silný vítr. Noc jako stvořená pro strašení.

Ten večer byl zvláštní. Nejdříve jsem šel za Veganovnou, která byla sama v pokoji, a začal říkat různá zaklínadla, co jsem si vymýšlel. Prý se jí pak začala sama od sebe hýbat postel. To byl ale teprve začátek. Ještě před tím, než jsme si s Janou pustili film The devil inside (Ďábel uvnitř), který mimochodem nikomu nedoporučuji, protože to je blbost bez pointy, jsem nastražil získanou panenku do koupelny. Jen si tam tak seděla na vaně. Rychle, dřív než si mě Veganovna všimne, jsem utekl do obýváku k notebooku a s Janou začal sledovat film. Přitom jsme nenápadně čekali, až půjde Veganovna na záchod. Ta šla k záchodu několikrát. Rozsvítila si tam, ale panenky si zatím nevšimla. Nikdy totiž nevkročila úplně dovnitř. A my tak čekali. Po krátké chvíli ale dovnitř vstoupila úplně.

V ten moment zase vyběhla a ptala se, kdo tam dal tu panenku. My s Janou jsme dělali, že nevíme, o čem mluví. „Jakou panenku?“ ptali jsme se. Za chvíli jsme se zvedli a šli se na ni podívat. A když jsme ji spatřili, pokračovali jsme v našem scénáři: „Dobrý fór Jano! Tu jsi tam nastražila ty, abychom se báli, a teď se to snažíš hodit na nás,“ tvrdili jsme jí oba s tím, že jsme se pak šli zase dívat na film. Veganovna tedy panenku vzala a hodila ji ven na schody.

Později toho večera ale přicházely opět divné zvuky, které jsme přisoudili Peterovi z vrchu. Veganovna však vylezla ze svého pokoje a pochodovala k nám velmi podivnou, zkřivenou chůzí. Tvrdila, že neví, proč tak chodí, ale nelze to zastavit. Prostě se nemůže narovnat. Já s Janou jsme se smáli, ale když odešla, oba dva jsme se shodli na tom, že to bylo docela strašidelné. Ne jak ten film. A že se nám tím mstí. To se opakovalo ještě jednou. Dodnes Veganovna tvrdí, že tu chůzi v tu chvíli nemohla změnit, ale já jí nějak nevěřím. A co se týče panenky? Ta je teď oběšená v naší koupelně.